Vícedenní cvíčení Beskydy 2011
Den 1.
Dne 14.8. jsme se vydali na Vícedenní cvičení do Beskydských kopců. Naše cvičení započalo několika hodinovým vlakovým přesunem z Liberce do Rožnova pod Radhoštěm. V 0602 jsme vyjížděli z LBC směr Pardubice, kde jsme přesedli a zamířili na Hranice na Moravě dále na Valašské Meziříčí. Tam nás čekalo poslední přesednutí na vlak mířicí do naší cílové stanice Rožnov pod Radhoštěm. Cvičení se účastnilo celkem 6 příslušníku 5.UZU. (Mac, Dréša, Cookie, Sud, Sněhulák a Doom) V Rožnově jsme se přesunuli přes osídlenou oblast na začátek Beskydských hor. Bylo poměrně teplo a slunečno, což s kombinací s plnou výstrojí, která měla průměrnou váhu 25kg, a při zvýšené fyzické zátěži naše energie dosti rychle ubývala. Naštěstí jsme si v prudkém stoupání dopřávali časté krátké pauzy na úpravu výstroje a doplnění energie a užívali jsme si nádherný výhled do dáli mezi kopce, ale když nám Mac ukázal naší cílovou oblast, jedno malé údolí, tak to zrovna nebylo moc motivující. Síly stále ubývali a zátěž batohů se zdála těžší a těžší. Před sebou jsme měli zhruba 18 km Beskydským terénem. Po příchodu na cílové oblasti, nás čekalo velice milé uvítaní. Přivítal nás tam Macův táta, pan Válek, který byl tak hodný a po dobu našeho cvičení nám propůjčil maringotku. Čekalo tam na nás dokonce uvařené kafe a vynikající polévka, která po pochodu bodla. Stmívalo se a my jsme si připravili spaní, dva lidi se vešli do maringotky a zbytek se vtěsnal pod ní, což poskytovalo víc než skvělou ochranu před nepřízní počasí.
Den 2.
Po dobrém spánku jsme se probudili poměrně pozdě asi kolem 8 hodiny ranní. Nad hlavou nám svítilo slunce a teplota rychle stoupala. Po snídani, jsme zahájili výcvik, prvně nás čekala stavba přístřešků. Dále byli vysláni dva dobrovolníci do nejbližší vesnice (asi 5km) pro pár zásob, které nám zpříjemnili v rámci možností náš pobyt v Beskydech. Po příchodu z ,,nákupu“ jsme si dali menší oběd a vyrazili jsme na Pustevny. Byl to asi 10km pochod, při kterém jsme drilovaly taktiku, jednalo se o taktický přesun. Po příchodu na Pustevny za vydatného deště, jsme si dopřáli kafe a zase jsme pochodovali zpět. Po příchodu se dva z nás (DOOM a Sněhulák) rozhodli jít vykoupat do nedaleké horské bystřinky, Když odešli, tak se zatáhlo a spustila se průtrž mračen. Vrátili se totálně zmoklí a zalehávali jsme s bouřkou nad hlavou.
Den 3.
Po probuzení a dlouhém vysušování mokrých věcí a menší snídani, jsme vyrazili na taktické cvičení do přilehlého okolí. Když nastal čas oběda, tak jsme si dodali energii příjemným a vydatný obědem v podobě survival řízků, které jsme dostali od pana Válka. Po tomto našem vydatném obědě, nám bylo řečeno, ať se sbalíme na ,,menší pochoďáček“, ale team v tom vycítil nějakou všivárnu od našeho velitele Maca, tak si přibalil celtu, tři ponča. Daly jsme se na 13km dlouhý pochod ve větších nadmořských výškách, zhruba, pro nás Liberecké na úrovni Ještědu. Vešli jsme do oblasti, kde byly varovné cedule, které upozorňovaly na výskyt dravých šelem (medvědi, rysy a vlci). To vzbudilo mezi klukama zvláštní náladu, ale s optimismem jsme pokračovali dál. V teamu se začali objevovat zdravotní potíže. Za soumraku jsme dorazili pod vrchol Kněhyně, kde jsme si dali voraz a bylo nám oznámeno, že dnešní noc přečkáme v blízkém starém stavení, jelikož les byl celý promočený po bouřce, která byla v Beskydech předchozí noc jsme si představovali a byly jsme vcelku vděční za to, že budeme spát v suchu. Pak jsme se vydali na Vrchol kněhyně, kde jsme se pobavili nádherným obzorem nočních Beskyd. Pak jsme šli na místo, kde jsme měli v rámci treningu strávit noc ve výstroji pouze na jeden den s omezeným množstvím vody s minimem jídla a bez pořádného oblečení a bez spacáků. Přišli jsme ke staré zbourané budově, byli to čtyři holé zdi, obrostlé vodou a nasáklým mechem, tvořící obdélník s jedním vchodem. Uvnitř prorostlé též mechem. V jednom rohu byla ale postavená z kusu plechu stříška, někdo tam byl před námi. To jsme uvítali, 3 lidi se tam mohli schovat před deštěm, horní polovinu těla. Pod sebe jsme si dali ponča a celtu, které jsme sebou měli. Udělali jsme si rozpis hlídek, myslím, že to bylo po dvou hodinách na buddy team. V mokrém lese jsme nasbírali co nejsušší kusy dřeva. Nejlepší byly uschlé smrčinaté větvičky. Snad celou hodinu rozdělávali po tmě oheň a když konečně chytl, tak jsme si řekli, že po tomhle dokážeme z vody rozdělat táborák. V noci v té výšce klesla teplota tak na 5°C. V noci to byl pravý survival. V té zimě jsme měli problém usnou a tak náš spánek byl přerušovaný a ne moc kvalitní, já jsem naspal zhruba tak 20-30 min za celou noc. Mezi ohněm a přístřeškem jsme se střídali ve snaze se zahřát a trochu vyspat. Co ale bylo výborné, je to, že staré stavení nám poskytlo skvělou ochranu před větrem…
Den 4.
Při rozbřesku jsme se zabalili a vydali se zpět k maringotce, k našemu výchozímu bodu. Návrat ze ,,survival night“ proběhl víceméně v klidovém režimu po turistických steskách se zabalenými zbraněmi. Po příchodu k maringotce jsme dostali volno, tak jsme si lehli a něco málo naspali, zhruba k poledni byli vysláni dva dobrovolníci do krámu v Horní Bečvě. Šli asi 8 km tam a zpět se zásobami. Po příchodu se rozdělilo jídlo a vydali jsme se trénovat taktiku na přilehlou louku. Při tréningu dominoval nácvik kyvadlového krytí s přebíjením a nácvik specifického pohybu za snížené viditelnosti. Po setmění jsme se vydali na noční přesun, kde jsme cvičily pohyb noční krajinou a taktiku. V tu dobu si začala příroda vybírat daň. Jednoho příslušníka zcela odrovnali střevní potíže, které trvaly do následujícího dne, než byl schopen běžně fungovat.
Den 5.
Po docela dlouhém spánku jsme se dali do kupy a šli jsme na několik hodin cvičit opět taktiku. Po nepřetržitém cvičení jsme podávali už celkem solidní výkony, se kterýma byl Mac spokojen, tak nás za odměnu nechal jít do blízké vesnice, kde jsme mohli (doslovně řečeno Macem) ,,Jít cvičit komunikaci s místním obyvatelstvem“. Všichni byli nadšení, to jsme totiž ještě netušili, co nás večer čeká. Po návratu z vesnice jsme měli nějaký čas volno a byli jsme obeznámeni s plánem na tento večer. Čekala nás taková malá bojovka. Když se setmělo, tak jsme se připravili na bojovou situaci, připravili si kvéry atd. a šli jsme do tmavého lesa, kde jsme byli rozděleni na jednotlivce, a každý sám za sebe se měl dostat do výchozího bodu, přičemž střelba po ostatních povolena. Ze mě si kluci udělali legraci a před samotnou akcí mi sebrali baterku z kvéru, tak jsem byl nestřelbyschopný, aniž bych o tom věděl. Les byl plný popadaného porostu a drobných větviček, který při každém pohybu dělali strašný bordel, tak tichý přesun byl obtížný a zdlouhavý. Po prvních par minutách se ozvaly výstřely a byly první vyřazení. Jen Macovy se podařilo dokončit přesun, aspoň je na čem trénovat! :-D Průměrně jsme úsek asi 500 metrů překonávali asi 1,5 hod. Bylo to tehdy solidní „psycho“. Po skončení závěrečného cvičení si část teamu zabalila, protože následující den odjížděli zpět do LBC a druhá část v Beskydech strávila o den více u Maca doma. Cesta domů byla stejná, jako při příjezdu, snad jen vlaky byly plnější a mi unavenější.
DOOM
(více fotek z akce naleznete ve fotogalerii)